Sexuální výchova

Pár slov úvodem. Stejně jako v několika posledních letech, i tento podzim pořádá MF Dnes soutěž "Studenti čtou a píší noviny". V ní jde ve zkratce o to, že studenti píší slohové práce na téma o kterém se mluví a které jim zadá právě MF Dnes, odesílají je přes profesory do redakce a tam poté ty nejlepší vyberou a otisknou.

Letošní podzim začal opravdu zajímavým tématem - "Sexuální výchova - ano? ne? a proč?". I když už není mojí povinností psát tyto slohové práce, přesto píšu - jen a pouze pro pobavení mé a mých čtenářů. 

Vzhledem k faktu, že právě čtete tyto řádky a jste tudíž mí čtenáři, doufám, že i vás tato slohová práce pobaví. Jen krátké věnování - věnováno paní učitelce Nakládalové, která mě od první do třetí třídy učila a jíž vděčím za to, že vůbec umím číst, psát a počítat. 

Bavte se :)

Vyučovací hodiny, které vedla paní profesorka Nakládalová, byly vždy trochu jiné, než ty ostatní. Svým výkladem, oproti šedému a monotónnímu mumlání ostatních, dokázala zaujmout. Svým hlasem přehlušila i ty nejupovídanější dvojice v lavicích. Svým vzhledem dokázala pobláznit pubertální mysl nejednoho ze studentů. Paní profesorka Nakládalová byla vždy něčím o krok napřed, než ostatní.

Až do dne, kdy vedení školy rozhodlo, že nás bude vyučovat sexuální výchovu, jsme ji i přes její nesporné kvality považovali za pouhou - byť vyčnívající - členku profesorského sboru. To vše se mělo změnit.

První hodina sexuální výchovy se blížila. Ve třídě bylo vše tak, jak má být. Namyšlená skupinka brzy-starých mládenců ze zadních lavic se tvářila, jako by o tajích intimního života věděli vše. Ti, kteří o tajích intimního života věděli vše, nebo přinejmenším mnoho, očekávali od hodin sexuální výchovy možné doplnění znalostí, případné vyvrácení předsudků ale rozhodně velkou dávku pobavení.

Zazvonilo na hodinu a po chvíli vstoupila paní profesorka Nakládalová. Ve třídě to zahučelo, ze zadních lavic bylo vrženo několik nadržených pohledů a poté celá třída naprosto ztichla. Ano, domysleli jste si správně. Paní profesorka Nakládalová na sobě, co se oblečení týče, mnoho neměla. Abychom se vyhnuli zdlouhavým popiskům, řekněme, že vypadala jako z katalogu na luxusní erotické spodní prádlo.

„Abychom se mohli začít věnovat našim hodinám sexuální výchovy, jejichž dotace pro tento školní rok je opravdu velká,“ začala zpříma „nejprve bychom se měli seznámit důkladně s anatomií lidského těla. Proto jsem dnes přišla takto oblečená.“

Třída začala hučet jako včelí úl, někteří se neubránili stydlivému pochichtávání. A paní profesorka Nakládalová pokračovala.

„Někteří z vás již možná pronikli do nejintimnějších tajů lásky, některé z vás to teprve čeká. Tyhle hodiny jsou tu k tomu, aby vás na to připravily, aby vyvrátily předsudky a nepravdy, které jistě o sexu máte. Aby vás naučili něco nového.“

S těmito slovy si paní profesorka Nakládalová, členka učitelského sboru, která tolik vynikala nad ostatními, odložila noční košilku i zbylé části svého luxusního prádélka, aby nám všem dokázala, že opravdu vyniká nad ostatními. Vynikala. Pudově jednodušší Martin ze zadní lavice začal masturbovat.

„Aby byla naše sexuální výchova kompletní, potřebuji k sobě ještě jednoho dobrovolníka, z mužské části třídy. Je mi jasné, že by se nikdo nepřihlásil dobrovolně. Jak to uděláme…  dnes je jedenáctého září. Jedenáct plus devět je… to nám vychází na Toma. Tak pojď.“

„Do hajzlu…“

 

Ne, vím, že takhle by to opravdu vypadat nemělo. Ale opačný extrém - naprostá absence sexuální výchovy na školách - je taky špatně. Jsem toho názoru, že za to do jisté míry může naše společnost, ve které je intimní život stále považován za jisté tabu. Za něco, o čem slušní lidé mluví pouze v náznacích.

Nevím, jestli je sexuální výchova na školách klíčem k odemčení tohoto tabu. Možná. Snad. Vím však jistě, že jistá míra sexuální vzdělanosti by měla být vlastní každému. Jistě, nejvhodnější by bylo tyto informace získat od rodičů, v rodinném kruhu. Generace našich rodičů je však bohužel vychovaná tak, že o sexu se nemluví. Že je to cosi neslušného, pohoršujícího.

Proto myslím, že sexuální výchova na školách je, alespoň prozatím, než se poměry ve společnosti do jisté míry změní, nezbytností. Je to trošku smutné, protože chladný výklad učitele - přiznejme si, paní profesorka Nakládalová neexistuje - nikdy nenahradí, co by mohli vysvětlit rodiče. Možná by bylo nejlepší, aby hodiny sexuální výchovy, nebo přinejmenším lekce toho, jak o sexu mluvit, navštěvovali i naši rodiče.

 

Na úplný závěr si dovolím citát, řekl bych, že se sem hodí…

„Sex je nemravný pouze pokud se dělá pořádně.“  Woody Allen

Neldor