Sexuální výchova

Pár slov úvodem. Stejně jako v několika posledních letech, i tento podzim pořádá MF Dnes soutěž "Studenti čtou a píší noviny". V ní jde ve zkratce o to, že studenti píší slohové práce na téma o kterém se mluví a které jim zadá právě MF Dnes, odesílají je přes profesory do redakce a tam poté ty nejlepší vyberou a otisknou.

Letošní podzim začal opravdu zajímavým tématem - "Sexuální výchova - ano? ne? a proč?". I když už není mojí povinností psát tyto slohové práce, přesto píšu - jen a pouze pro pobavení mé a mých čtenářů. 

Vzhledem k faktu, že právě čtete tyto řádky a jste tudíž mí čtenáři, doufám, že i vás tato slohová práce pobaví. Jen krátké věnování - věnováno paní učitelce Nakládalové, která mě od první do třetí třídy učila a jíž vděčím za to, že vůbec umím číst, psát a počítat. 

Bavte se :)

Vyučovací hodiny, které vedla paní profesorka Nakládalová, byly vždy trochu jiné, než ty ostatní. Svým výkladem, oproti šedému a monotónnímu mumlání ostatních, dokázala zaujmout. Svým hlasem přehlušila i ty nejupovídanější dvojice v lavicích. Svým vzhledem dokázala pobláznit pubertální mysl nejednoho ze studentů. Paní profesorka Nakládalová byla vždy něčím o krok napřed, než ostatní.

Až do dne, kdy vedení školy rozhodlo, že nás bude vyučovat sexuální výchovu, jsme ji i přes její nesporné kvality považovali za pouhou - byť vyčnívající - členku profesorského sboru. To vše se mělo změnit.

První hodina sexuální výchovy se blížila. Ve třídě bylo vše tak, jak má být. Namyšlená skupinka brzy-starých mládenců ze zadních lavic se tvářila, jako by o tajích intimního života věděli vše. Ti, kteří o tajích intimního života věděli vše, nebo přinejmenším mnoho, očekávali od hodin sexuální výchovy možné doplnění znalostí, případné vyvrácení předsudků ale rozhodně velkou dávku pobavení.

Zazvonilo na hodinu a po chvíli vstoupila paní profesorka Nakládalová. Ve třídě to zahučelo, ze zadních lavic bylo vrženo několik nadržených pohledů a poté celá třída naprosto ztichla. Ano, domysleli jste si správně. Paní profesorka Nakládalová na sobě, co se oblečení týče, mnoho neměla. Abychom se vyhnuli zdlouhavým popiskům, řekněme, že vypadala jako z katalogu na luxusní erotické spodní prádlo.

„Abychom se mohli začít věnovat našim hodinám sexuální výchovy, jejichž dotace pro tento školní rok je opravdu velká,“ začala zpříma „nejprve bychom se měli seznámit důkladně s anatomií lidského těla. Proto jsem dnes přišla takto oblečená.“

Třída začala hučet jako včelí úl, někteří se neubránili stydlivému pochichtávání. A paní profesorka Nakládalová pokračovala.

„Někteří z vás již možná pronikli do nejintimnějších tajů lásky, některé z vás to teprve čeká. Tyhle hodiny jsou tu k tomu, aby vás na to připravily, aby vyvrátily předsudky a nepravdy, které jistě o sexu máte. Aby vás naučili něco nového.“

S těmito slovy si paní profesorka Nakládalová, členka učitelského sboru, která tolik vynikala nad ostatními, odložila noční košilku i zbylé části svého luxusního prádélka, aby nám všem dokázala, že opravdu vyniká nad ostatními. Vynikala. Pudově jednodušší Martin ze zadní lavice začal masturbovat.

„Aby byla naše sexuální výchova kompletní, potřebuji k sobě ještě jednoho dobrovolníka, z mužské části třídy. Je mi jasné, že by se nikdo nepřihlásil dobrovolně. Jak to uděláme…  dnes je jedenáctého září. Jedenáct plus devět je… to nám vychází na Toma. Tak pojď.“

„Do hajzlu…“

 

Ne, vím, že takhle by to opravdu vypadat nemělo. Ale opačný extrém - naprostá absence sexuální výchovy na školách - je taky špatně. Jsem toho názoru, že za to do jisté míry může naše společnost, ve které je intimní život stále považován za jisté tabu. Za něco, o čem slušní lidé mluví pouze v náznacích.

Nevím, jestli je sexuální výchova na školách klíčem k odemčení tohoto tabu. Možná. Snad. Vím však jistě, že jistá míra sexuální vzdělanosti by měla být vlastní každému. Jistě, nejvhodnější by bylo tyto informace získat od rodičů, v rodinném kruhu. Generace našich rodičů je však bohužel vychovaná tak, že o sexu se nemluví. Že je to cosi neslušného, pohoršujícího.

Proto myslím, že sexuální výchova na školách je, alespoň prozatím, než se poměry ve společnosti do jisté míry změní, nezbytností. Je to trošku smutné, protože chladný výklad učitele - přiznejme si, paní profesorka Nakládalová neexistuje - nikdy nenahradí, co by mohli vysvětlit rodiče. Možná by bylo nejlepší, aby hodiny sexuální výchovy, nebo přinejmenším lekce toho, jak o sexu mluvit, navštěvovali i naši rodiče.

 

Na úplný závěr si dovolím citát, řekl bych, že se sem hodí…

„Sex je nemravný pouze pokud se dělá pořádně.“  Woody Allen

Neldor

Přišla zima

Ze starého dubu na okraji mýtiny padaly k zemi zažloutlé podzimní lístky. Padaly ze všech stromů v lese. Jedna větev na starém dubu vyrostla dál než ostatní, natahovala se až nad mýtinu. Na jejím konci visely dva lístky.

„Už to není takové, jako dřív“, řekl jeden lístek druhému.

„Ne“, odpověděl druhý. „Mnoho z nás spadlo přes noc k zemi. Jsme téměř posledními lístky na naší větvi.“

„Nikdy nevíš, kdo půjde další,“ řekl první lístek. „I když bývalo teplo a slunce hřejivě svítilo, stávalo se, že znenadání přišla bouře nebo prudký vítr a mnoho lístků bylo strhnuto ze stromu, přesto, že byli stále velmi mladí. Nikdy nevíš, kdo půjde další.“

„Slunce už v poslední době skoro nesvítí“, posteskl si druhý lístek, „a když ano, tak nehřeje. A my potřebujeme teplo.“

„Je to pravda,“ řekl první lístek, „je to pravda, že po nás přijdou další, aby zaujali naše místa, a po nich další a stále další?“

„Je to skutečně pravda,“ zašeptal druhý lístek. „Nedokážeme si to ani představit, to je nad naše síly.“

Krátkou chvíli setrvávali v mlčení.

Poté první lístek tiše promluvil sám k sobě, „Proč musíme spadnout?“

Druhý lístek se zeptal, „Co se s námi stane, když spadneme?“

„Padneme na zem, pod nás.“

„Co je pod námi?“

První lístek odpověděl, „To nevím. Někteří říkají jednu věc, jiní druhou, ale nikdo opravdu neví.“

Druhý lístek se zeptal, „Ucítíme něco, budeme stále vnímat, až budeme dole?“

„Kdo ví? Nikdo z těch dole se nikdy nevrátil, aby nám o tom mohl vyprávět.“

Opět byli chvíli tiše. Poté první lístek řekl utěšujícím hlasem druhému, „Neboj se tolik, vždyť se celý třeseš!“

„To nic není,“ odpověděl druhý, „třesu se poslední dobou pořád. Nejsem si jistý, jak dlouho se ještě udržím.“

„Nemluvme už o takových věcech,“ řekl první lístek.

„Dobrá, nechme to být. Ale - o čem jiném bychom se měli bavit?“ Oba chvíli mlčeli. „Který z nás půjde první, co myslíš?“

„Na takovéto věci máme stále ještě spoustu času,“ řekl druhý lístek konejšivě. „Vzpomínáš, jak krásné, jak nádherné to bylo, když jarní slunce vyšlo a zářilo tak jasně a hřejivě, že jsme cítili, jak námi proudí život a vše se nám zdálo krásné… Vzpomínáš? A ta ranní rosa a noci tak krásné, vonící po levandulích…“

„Teď mě noci děsí,“ postěžoval si druhý lístek, „a snad ani neberou konce.“

„Neměli bychom si stěžovat,“ řekl první lístek něžně. „Žili jsme déle, mnohem déle než ostatní.“

„Změnil jsem se hodně?“ zeptal se druhý lístek stydlivě.

„Ani při nejmenším,“ řekl první lístek. „To si určitě myslíš jen proto, že já jsem celý zežloutl a už nejsem vůbec pohledný. Ale v tvém případě je to úplně jiné.“

„To jistě není pravda.“

„Ne, opravdu,“ odpověděl horlivě první lístek, „věř mi, jsi stejně krásný jako v den, kdy jsi poprvé spatřil světlo světa. Tu a tam sice máš žlutá místa, ale ta nejsou téměř vidět a dělají tě ještě krásnějším, věř mi.“

„Děkuji,“ zašeptal druhý lístek. „Sice ti pořád nevěřím, ale stejně děkuji. Byl jsi na mě vždy tak milý. Začínám chápat, jak úžasný jsi.“

„Psst,“ řekl první lístek a dále nemluvil, protože na mluvení už mu nezbývaly síly.

Tak oba mlčeli. Hodiny plynuly.

Chladný, sychravý poryv větru rozkýval koruny starého dubu na okraji mýtiny.

„Ach, teď,“ řekl druhý lístek, „Já….“ A jeho hlas se zlomil, jak spadl ze stromu a v pomalých spirálách se snášel k zemi.

Přišla zima.

Podle mě je to naprostá nádhera... :)

Převzato a přeloženo z http://owlcityblog.com/2010/10/04/winter/ , původně text z knihy "Bambi, a Life in the Woods” od Felixe Saltena, napsáno roku 1923.

Neldor