Rozhovor s maturantem

Dnes jsme se v naší pravidelné rubrice Názory mladých rozhodli zeptat jednoho novopečeného maturanta na jeho pocity z právě absolvované maturity. Pro tenhle účel jsme si vybrali studenta Gymnázia Jiřího Wolkera v Prostějově, Tomáše S.

Ahoj, můžeme si tě na chvíli vypůjčit a položit ti pár otázek?

Jo, jasně. Momentálně jsem ale v takové euforii, že vám nejspíš napovídám naprosté nesmysly. Právě jsem se totiž dozvěděl výsledky své maturity.

To ses sám nasměroval k prvnímu dotazu - jak jsi vlastně dopadl?

Dopadl jsem dobře, z předmětů, kde se už teď hodnotí známkou jsem dostal za jedna, z předmětů, kde jsou zatím ohodnocení ve formě bodů jsem dostal plný počet. Tedy kromě angličtiny, tam mi jeden bod z třiceti devíti utekl - asi kvůli gramatice, ta mi nikdy příliš nešla.

K těm bodům - jaký máš názor na tenhle systém, kdy se nedozvíš známku z některých předmětů hned teď, ale až po písemných zkouškách, které jsou za měsíc?

Vlastně mi to ani nevadí - v sestavě předmětů, jaké jsem si zvolil já, je to celkem jedno. Základy společenských věd (ZSV) a dějepis spolu s českým a anglickým jazykem je podle mě jedna z nejjednodušších kombinací - ale to je samozřejmě subjektivní. Někomu by tohle přišlo jako naprosté peklo. Co se písemných zkoušek týče, těch se nebojím - slohové práce mi nikdy problém nedělaly a didaktický test - i ve vyšší úrovni - mi přijde dost primitivní.

(spolužák doplňuje) Tak ten test je dělanej tak, aby ho udělali i šašci na učňáku, pro nás z gymplu to snad nebude takovej problém.

Můžeš nám říct, jak jsi dopadl v porovnání se svým očekáváním? Hádám že s takovými výsledky musíš být spokojený.

To jsem. Co se očekávání týče, celkem jsem si věřil, protože jsem věděl, že jsem se důkladně připravil - popravdě jsem byl až podivně klidný. Očekával jsem, že mi trošku nevyjde dějepis, protože přípravě na něj - ač to byl můj nejoblíbenější předmět - jsem příliš nevěnoval. Naopak naprosto jistý jsem si byl v ZSV, protože tam jsem se učil nejdéle - měl jsem docela strach ze zkoušející.

Jaké byly tvoje pocity před zkouškou a během ní? Můžeš je nějak popsat, aby si budoucí maturanti představili, jak se mohou cítit?

Vždycky jsem si myslel, že budu naprosto paralyzován strachem a nebudu moct ani promluvit, ale tohle nenastalo. Strach jsem měl, to ano, ale nepřipouštěl jsem si ho. Věděl jsem, že by mě před komisí odrovnal. Je pravda, že včera jsem nemohl usnout a jídlo by do mě zatím taky nikdo nedostal, ale vědomě jsem se snažil strach potlačit.

Nejhorší to bylo asi ve chvíli, kdy jsem měl jít na potítko a neměl jsem ani tušení, jak samotné zkoušení vypadá. Když jsem viděl spolužáka, který šel přede mnou, docela mě to uklidnilo. Pochopil jsem, že zkoušející jsou tam od toho, aby nám pomáhali. Že nikoho nenechají padnout bez boje.

A když jsi přišel na potítko? Nedostavilo se „okno“?

Právě naopak. Před zkoušením jsem měl pocit, že jsem naprosto vše zapomněl, ale když jsem se posadil na potítko a začal psát, jediné, co mi zůstalo v hlavě, byla otázka, kterou jsem si vylosoval a informace, které se jí týkaly. Vše ostatní, pochyby a strach v tu chvíli zmizely.Teda kromě jedné písničky, která mi hrála celou dobu hlavou, ta mi už asi napořád bude připomínat maturitu. Dost také pomůžou učitelé - zvlášť při vyšší úrovni z češtiny mi na potítku dost pomohl třídní učitel, který mi připomněl některé detaily z knížky, za což jsem mu vděčný.

Při samotném zkoušení jsem se potom držel předem napsané osnovy a toho, co jsem vypotil na potítku. Důležité je mluvit pomalu, a to hned z několika důvodů - jednak vás vaše vlastní pomalé tempo uklidní, učitelé vám budou lépe rozumět a - co si budeme namlouvat - získáte nějaký čas. U několika otázek se mi stalo, že kdybych měl mluvit ještě o minutu déle, tak bych asi nevěděl co dál říkat - ale na druhou stranu, ty otázky jsou nejspíš sestaveny tak, aby to vycházelo na těch patnáct minut.

Po první zkoušce se ti určitě ulevilo...

To ano, ale ne nijak zvlášť, protože jsem věděl, že mám za sebou zatím jen to nejjednodušší - ZSV a že jedna zkouška maturitu nedělá. Samozřejmě se mi ale ulevilo, když jsem věděl, jak celé zkoušení probíhá a obecně jsem po první zkoušce byl více v klidu.

Já si ze své maturity pamatuju snad jen vyhlašování výsledků - měl jsem srdce až v kalhotách. Působilo to na tebe podobně?

Docela jo. Nebyl jsem si jistý známkou z dějepisu a z vyšší úrovně češtiny. Nevím, jestli bych to měl říkat takhle nahlas, ale ani jednu z knížek, které jsem si vylosoval, jsem nečetl a přesto jsem dostal plný počet bodů. Na tomhle se ukazuje, jak jsou nové státní maturity nakloněny těm, kteří neměli čas přečíst vše. Je samozřejmě potřeba něco o dané knížce a autorovi vědět a to já naštěstí věděl.

Při samotném vyhlašování jsem byl až poslední z naší trojice, kterého četli, což moje napětí ještě vystupňovalo. Když jsem ale viděl, jak se na mě předsedkyně komise usmívá, věděl jsem, že to nemohlo dopadnout špatně. Navíc jsem tak nějak tušil, jaký výkon jsem podal, takže mi bylo jasné, že projdu. Ale že tak dobře, to mě docela překvapilo.

Můžeš na závěr poslat nějaký vzkaz, nebo třeba radu těm, kteří teprve budou maturovat?

Hlavně ať jsou v klidu. Není to taková hrůza, jak si myslí. I když, kdyby mi tohle někdo ještě ráno řekl, tak bych mu to asi nevěřil. Opravdu ale stačí umět úplný základ a učitelé, pokud vidí záblesk vědomostí, tak vás navedou a podrží. Samozřejmě čím víc toho člověk umí, tím líp.

Ráno je dobré se nasnídat - alespoň pár čtverečků čokolády, ať člověku u zkoušky nekručí v břichu. Dost pomáhá i energeťák nebo kafe. A opravdu, nebát se. Není to nic těžkého a jediné, co může opravdu ublížit je strach toho, kdo je zrovna zkoušenej.

Ještě samozřejmě hodně štěstí všem, kteří teprve budou maturovat!

Díky, to bude asi vše. Gratulujeme k maturitě a užij si oslavu.

Jasně, rádo se stalo.