Maturity začaly...

Na tenké lince horizontu, rýsující se pod temnými, brunátně hřmějícími mračny se znovu zablýsklo. Soumrak, klesající nad krvavě vybarvenými válečnými praporci jednotlivých oddílů, jako by vyčkával, vědouce, že čas jeho vlády nevyhnutelně přijde. Přijde, a vybere si svoji daň. Třesoucí se zvuk hromu pochmurně rezonoval s rostoucím napětím.

Jezdec na bílém koni, oděný v zářivou zbroj, ikona dobra a naděje, vyjel na vyvýšené místo. Jeho vojsko, plné udatných mužů a žen, jejichž odvaha a nevyhnutelnost osudu je dovedla až na konec světa, vzhlédlo ke svému vůdci v očekávání proslovu. Opět zahřmělo, blíž, než kdy dřív.

„Přišel čas,“ zvolal jasným, zřetelným hlasem jezdec na bílém koni, „přišel čas postavit se čelem k bitvě, která nás čeká. Vidím vám v očích strach, stejný strach, který by sebral odvahu i mě. Vidím vám na tvářích bolest, kterou jste prošli, než jste došli na toto bohem prokleté místo.“

Zvedl se vítr, přinášející zdáli pach kouře, který se mísil s prachem, a strhával okvětní lístky rudých růží, zastrčených v klopách vojáků. Bílý jezdec zesílil svůj hlas, aby přehlušil vítr.

„Vězte, že přijde den, kdy všechny rány, které jste utrpěli, kdy všechna příkoří, jimiž jste prošli, budou jen jizvy minulosti, důkazy vaší statečnosti a odznakem vaší síly. Přijde čas, kdy na dnešní den budete vzpomínat jako na den vítězství. A vaše úspěchy nebudou nikdy zapomenuty!

Však musíme být stateční. Neohroženě vyjedeme vstříc nebezpečí a zkáze. Budeme bojovat do posledního dechu - za vzpomínku na staré, bezstarostné dny. Bojovat za vše, za co stojí za to žít. A zvítězíme!

Nyní do útoku, mí spolubojovníci, mí bratři! Za svobodu, za právo na život a za zářnou budoucnost!“

Na planině pod bílým jezdcem se rozlehl ohlušující jásot, který přehlušil hromobití, rozechvívající okolní kopce. Bílý jezdec vytasil z pochvy meč, otočil svého koně a tryskem vyrazil, následován armádou dobra, vstříc temnému obzoru, vstříc bouři a temnotě. Vstříc konci světa…

…maturity začaly…

Ok, pár slov k článku, než mě kritika ukamenuje.

Napadlo mě napsat něco v tomhle příšerně patetickém stylu a zároveň nějakým způsobem alegoricky vyjádřit veškeré dění, směřující k maturitě. A taky nyní, když bych se měl učit, dělám raději cokoli, než učení se.

Snad se líbilo, nebo alespoň pobavilo :)

Neldor