Maturitní slohovka

Následující text je textem mojí maturitní slohovky z češtiny vyšší úrovně. Tématem bylo vyprávění na téma "Cimrman ve vašem městě." Není to asi 100% tak, jak to mám ve slohovce, protože jsem to psal z hlavy, ale na 90% by to mělo sedět :) Snad se bude líbit :)

Náš výzkumný tým, vedený občas poněkud všetečným profesorem Všetečným, při nedávných průzkumech městského archivu v Prostějově, objevil zaprášený a na první pohled starý záznam městské kroniky. Psalo se v něm o příjezdu do města jistého Zimmermanna.

Jak jsme později zjistili, onen Zimmermann byl ve skutečnosti Jára Cimrman. U některých členů našeho týmu dané zjištění vyvolalo značný údiv. U některých ne.

Dle dobových záznamů se Cimrman ve městě skrýval pod falešným jménem před asociací divadelních kritiků, která mu, dle jeho vlastních slov, nemohla přijít na jméno. Z lékařských záznamů jsme se také dozvěděli, že Cimrman v době svého pobytu v Prostějově trpěl krátkozrakostí. Ohledně tohoto jeho neduhu se v Prostějově dlouho tradovala následující historka.

Jára Cimrman stojí v divadle před toaletami a čeká, až se na pánech uvolní místo. V tom přichází plnoštíhlý postarší muž a míří k dámským toaletám. Cimrman jej upozorňuje, že se jedná o toalety něžného pohlaví, na což výše zmíněná plnoštíhlá dáma odpovídá pamětihodnými a často citovanými slovy „Já vím.“

Cimrman se tedy rozhodl se svou zrakovou vadou něco dělat. Po jeho pověstných večírcích s místním intelektuálem a nadějným optikem Ottou Wichterlem se rozhodl, že se pokusí inovovat v té době běžné brýle. Své pokusy nadějně začal tím, že odstranil sklíčka, takže z brýlí zbyly pouhé obroučky. To vzbudilo zájem jistých intelektuálních levicových kruhů, které za tím viděli předzvěst revoluce; veřejnost však tuto inovaci přijala chladně.

To však Cimrmana neodradilo a další jeho vylepšení naopak odstraňovalo obroučky a ponechávalo sklíčka. Tento vynález, Cimrman jej nazval Cimrčočky, sice odstraňoval zrakové vady svých vlastníků, ale pod nátlakem zástupců prostějovského Sdružení batolat a dětí předškolního věku, kteří si stěžovali, že paní učitelka v mateřské školce v příšerné grimase, kdy se snaží udržet sklíčka na očích, děsí ostatní děti a ty nemohou po obědě spát, byl nucen výrobu Cimrčoček zastavit.

Po dlouhých dnech, kdy téměř nevycházel z domu, konečně přišlo osvícení a do několika dnů měl Cimrman hotový první prototyp kontaktních čoček, jak je známe dnes. Hrdě vykročil směrem k patentovému úřadu a cestou, přes své zvyklosti, hodil pár drobných místnímu slepému bezdomovci Franckovi. Když po chvíli zjistil, že by mu nevyšly peníze na zápis patentu, chytře odlákal Franckovu pozornost zvoláním „Hele, ptáček“ a své peníze si vzal zpět.

Po příchodu na patentový úřad Cimrmana poněkud překvapilo, a po krátkém zamyšlení i znervóznilo, že patentový úředník Heřman, taktéž trpící krátkozrakostí, nemá nasazeny brýle. Když se po chvíli úředník Heřman v podivném gestu dotkl své zornice a ozvalo se skleněné cinknutí, Cimrman pochopil a beze slov odešel.

Zde končí zápis prostějovské kroniky a Cimrmanova stopa se na nějakou dobu ztrácí. Další zápis je věnovaný tomu, že nevidomému Franckovi někdo sebral celou krabičku na peníze i s výdělkem…

Neldor