Setkání s Bohem

Moje maturitní písemka, která se mi teď dostala do ruky. Téma "Setkání s významnou osobností - charakteristika" nebo tak něco, už si to nepamatuju :)

Seděl tam, v mahagonovém křesle, potaženém modrým saténem a kouřil dýmku. Plápolající krb vrhal skrze tabákový dým mihotavé stíny a zvýrazňoval jeho siluetu - typický orlí nos, sestupující z vysokého čela a mírně zapadlou bradu s hustým, bílým plnovousem.

Mluvil klidným a vyrovnaným hlasme. Roky na něm byly znát - jeho pověstná mladistvá horlivost byla ta tam. Příliš jsem nevěděl, jak s ním mám hovořit, ale jeho vstřícnost a otevřenost mi dodávaly klid. Svoji řeč často prokládal citáty z francouzské klasické poezie a bylo vidět, že je velkým milovníkem umění. Z jeho odpovědí na mé dotazy číšila břitká inteligence a znalosti takového rozsahu, že kdyby prohlásil, že zná celý vesmír a vše, co je v něm, uvěřil bych mu to.

Říká se, že oči jsou okna do duše. Já do těch jeho poprve pohlédl, když se mě zeptal, se štědrostí sobě vlastní, zda-li také kouřím. Ten pohled mě navždy změnil.

Náhle jsem neviděl všemohocného, prapříčinu všech věcí a prvotní princip, ale obyčejného starce. Starce, který si v zimě stěžuje, že na něj leze revma a že jej loupe v kříži. Starce, jež prošel všemi epochami času, viděl všechno to, co jeho děti prožily, jejich radosti i trápení.

Bylo to však něco jiného, co mě natolik změnilo. Něco, co jsem uviděl, když jsem pohlédl do tváře Boha. Byla to naděje. Neutuchající a nekonečná naděje, dávající lidem vůli k životu, dodávající víru v lepší zítřky.

Tak jsem se setkal s Bohem.



Neldor









p.s.
Malý vtípek na závěr ;D

Neldor