Tak nám zabili Muammara...

„Tak nám zabili Muammara.“
„A kterýho, paní Mülerová?“


Ano, začátek Osudů dobrého vojáka Švejka, který již zklasičtěl, trochu upravený na dnešní události. Já se ale ptám, kterého Muammara?




Podle zpráv, které se vyrojili snad ve všech zpravodajských relacích, bylo světu oznámeno, že Muammar Kaddáfí byl zabit. Kdo to byl? Šlo o teroristu? Šlo o bývalého spojence Spojených států, který se „odvrátil k temné straně“?


Můj názor je takový, že šlo o archetyp osobnosti vládce arabského světa. Diktátor, který je téměř v každé arabské zemi, kde sedí na trůně a více či méně totalitně udržuje svůj režim. Tímto samozřejmě neospravedlňuji jeho vládu a jsem potěšen, že byl dopaden - v tom smyslu, že byl zabit člověk, který velmi ubližoval ostatním. O tomto tu ale psát nechci.
Otázka zní, proč zrovna Kaddáfí? A proč teď?


Vždyť velká většina arabských zemí má právě takového panovníka a všechny se tváří, jako by jeho vláda byla naprosto legitimní. A do nedávna to tak bylo i v Libyji. Do doby, než se hrstka odvážných demonstrantů pokusila o změnu systému a ti, co nesouhlasili skrytě, se k nim přidali. Lavinovým efektem strhli většinu Lybije a teď vykřikují hesla o demokracii, dodržování lidských práv a svobod.


Ale není tohle snad téměř přesně ta cesta, jakou se k moci dostali ti, proti kterým oni demonstranti tak srdnatě bojují? Nebyly to snad revoluce, státní převraty, vojenské puče, co vyneslo do čela těchto států právě ony Muammary?


To vyvolává důvodnou pochybnost o tom, co bude dál? Vzejde z chaosu v zemích, v kterých probíhá „arabské jaro“, další Muammar? Nebo snad někdo věří tomu, že se země, které projdou tímto „očistným procesem“ přikloní z ničeho nic k demokracii a výše zmíněným principům moderního státu?
Já tomu nevěřím a věřit nemůžu.


Ano, před více než dvaceti lety proběhla podobná revoluce u nás. Ne tolik živelná a násilná, ale proběhla a s větším či menším úspěchem nastolila demokratickou společnost. Společnost založenou na jistých hodnotách. Ovšem tyto hodnoty mají v naší společnosti trvalé místo nehledě na to, kdo je zrovna u moci. To, že jsou potlačovány neznamená, že tu nejsou - stále jsou přítomny, jen se vynoří, až když k tomu mají příležitost.


Ale je i Libyjská společnost taková? Je vůbec některá část arabského světa založena na ideálech svobody, lidských práv a sebeurčení člověka? Bohužel jsem přesvědčen, že není.
Ano, přeji Libyji, stejně jako všem zemím arabského světa, aby jejich přerod k demokracii dopadl úspěšně. Přeji občanům těmto států, aby mohli žít ve společnosti, kde lidský život a svoboda jednotlivce jsou nejvýše kladené hodnoty. Přesto zůstávám skeptický a nevěřím, že k takovému přerodu dojde.


Příklad můžeme vidět v Egyptě. Ve všech médiích proběhly obrázky revoluce, která svrhla totalitní režim a která měla dopomoct Egyptu k demokracii. A výsledek? Změnila se pouze osoba, která státu vládne a distancovala se od předchozího režimu. A dál? Kde nic tu nic - společnost je stejná, jako předtím a protesty ožívají nanovo. Nový Muammar na trůně.


Opravdu nevěřím, že situace v Libyji dopadne lépe. Na pomyslný trůn doesdne jiný Muammar a bude vládnout, více či méně legitimně, společnosti, která si to nechá líbit do doby, než přijde čas Muammara vystřídat za jiného.




Proto se ptám… A kterýho, paní Mülerová?

Neldor